Svatý Josef je nejkrásnějším ideálem vztahu muže k dítěti. Tím, že přijal Marii za manželku, přijímá Josef s největší láskou a péčí rovněž Dítě, které není jeho dítětem, ale které ona miluje více než svůj život. Ježíšův příběh od samého počátku a okolnosti jeho narození vystavují Josefa zkoušce mužství a vytrvalosti.
Ježíš se rodí v době všeobecného soupisu lidí. Za této situace se také Josef z Galileje, z městečka Nazaret, odebral do města Davidova, zvaného Betlém, protože pocházel z domu i z rodu Davidova, aby se dal zapsat spolu se zasnoubenou ženou, která byla těhotná. (srov. Lk 2,4–5)
A právě tady v Betlémě se narodí Marii ve stáji Syn a Josef využívá vší mužské fantazie i lásky, aby i v těchto extrémních podmínkách obklopil svou ženu láskou, ochranou a zajistil jí i jejímu Dítěti pocit bezpečí. Tak připomíná Josef otcům všech dob, co jeho blízcí nejvíc potřebují: je to jejich láska a přítomnost a nikoliv vytvoření jakýchsi vnějších podmínek v podobě materiálního blahobytu. Toto základní rozlišení je velmi potřebné, ale opomíjené právě v naší době.
Obětování Dítěte v chrámě je projevem Josefovy hluboké důvěry v Boha. Připomíná všem, že každý rodič, který zralým způsobem miluje své dítě, přináší je a odevzdává Bohu, protože ví, že Bůh je jeho ještě vzácnějším rodičem, který je miluje víc než samotní rodiče.